SOKOLÍK.CZ

 Jeseníky

Z Jeseníků už jsme skoro týden doma, tak že jen ve stručnosti:

Bylo nádherně. Počasí bylo celou dobu spíše polojasné až zatažené, takže nebylo moc horko a docela dobře se šlapalo.

Vyrazili jsme přímým vlakem z Brna do Hanušovic v 5:50 ráno. Část cesty s námi jel Chemik z T. O. Pražce. Cesta ubíhala docela příjemně a před devátou jsme vystoupili v Hanušovicích (392 m. n. m.).

Pomaličku jsme stoupali po červené směrem k Pradědu. Cesta vedla přes několik oplocených pastvin s krávami nebo koňmi. Každý z nás dostal aspoň jednou kopanec od elektrické ho ohrazení. (Hádejte kam já..) V Pekařově chvilku vysvitlo sluníčko a tak jsme se rozvalili na louku a v rámci odpočinku všichni asi na hodinu usnuli. Nikde po cestě nebyla otevřená žádná hospoda a tak jsme šlapali a šlapali, až jsme kolem šesté zakotvili asi 3 km před Koutama nad Desnou v malém lesíku, hned vedle louky, ze které byl krásný výhled do okolí. K večeři Mája uvařila špagety a kolem osmé jsme všichni zalehli a během chvíli usnuli.

Ráno jsme sešli do Koutů, hodinku počkali, než otevřeli v hospodě a dali si báječný oběd. Pak jsme pokračovali po modré směrem k Pradědu. Po cestě párkrát zapršelo, ale vždy jen na pár minut, takže se to dalo přežít pod nejbližším stromem. Kousek před Dolní nádrží Dlouhé stráně vysvitlo sluníčko a tak jsme si udělali na křižovatce na trávníčku piknik a posvačili. Pod pradědem chvilku zase sprchlo, což jsme přežili v seníku, a i když se blížil večer, vyrazili jsme směrem nahoru na Praděd s tím, že po cestě někde najdeme místo na spaní. Místo jsme nakonec našli přepychové. Spali jsme přímo na turistické značce na vyhlídce s názvem Divoký důl. Já jsem spal právě na tom kraji, kde jsem měl nádherný výhled na okolní kopce. K večeři bylo kuře na paprice podpořené gulášovou polévkou a kolínkama.

Po snídani jsme se sbalili a vyrazili konečně na Praděd. Stoupání uteklo tak nějak rychle. Cestou jsme se cpali borůvkami a zapíjeli to pramenitou horskou vodou. Nahoře na Pradědu byla docela větrno a chladno. Zalezli jsme do místní hospody. Kafe jim zrovna došlo, tak jsme si dali jedno pivko, my s Borůvkou každý jednoho Praděda a po hodince odpočívání vyrazili směr Švýcárna. Z Praděda se už šlo pořád po hřebeni, takže cesta ubíhala rychle a na Švýcárně jsme byli za chvilku. Tam jsme zasedli k obědu. Odpoledne jsme šlapali dál po červené a přemýšleli, kde asi budeme spát. Nakonec jsme dorazili až na Červenohorské sedlo. Docela se připozdívalo a už jsem měl strach, že budeme spát bůhví kde, když jsme najednou asi 100 metrů nad hotelem objevili krásný lom. Než holky uvařili večeři, zašli jsme s Komárem do hotelu pro vodu a pro pivko. Večer jsme udělali i malý oheň a tak jsme se po delší době docela prohřáli.

V noci kolem jedenácté přišel vichr a déšť. Naštěstí jsme byli v lomu proti větru docela chráněni, ale i tak jsme s Komárem celou noc nespali, a hlídali, aby nám vítr neodnesl naši špatně zakolíkovanou plachtu. Já jsem do rána docela solidně promokl a Komár na tom byl lépe jen o to, že měl sebou ještě celtu, kterou se zakryl. Ráno pořád pršelo a vypadalo to, že nepřestane. Nakonec jsme se s velkou lítostí rozhodli, že náš vandr ukončíme a vracíme se na naši Jižní Moravu. Sbalili jsme se a počkali na autobus. Jeden nám bohužel ujel, protože jsme stáli na špatné zastávce. Naštěstí jel chvíli po něm ještě cyklobus, který byl v tomto počasí úplně prázdný a tak byl pan řidič i docela rád, že nejede úplně zbytečně. Hodil nás do Koutů přímo před dveře naší vyzkoušené restaurace, zaparkoval autobus a šel se taky najíst. My jsme se najedli a vyrazili na vlak do Brna (tedy spíš autobus, protože jezdila náhradní doprava). Z Červenohorského sedla jsme jeli domů 3 autobusy a 3 vlaky. Díky neustálému přestupování cesta utekla a my se vydali domů vstříc teplé vaně.

Vandr to byl nádherný. Na dosažení původního cíle, Ramzové, nám chyběl jen jeden den. Šli jsme oproti plánu minimálně o polovinu rychleji. Už se těším na příští rok. Někteří sice plánovali po letošním zdolání Praděda na příští rok Třeboňské rybníky nebo jinou rovinatou oblast, ale uvidíme. To už jsem slyšel loni po Lysé hoře.

Fotky jsou samozřejmě k vidění ve fotoarchivu.

| Sdílet

Komentáře čtenářů

1. Maja5. 9. 2006 17:35:00

2. Malvík5. 9. 2006 21:29:00

jedem tam v pátek

Reklama ETARGET:

3. Sam11. 9. 2006 11:03:00

4. Malvík14. 9. 2006 23:24:00

...tak jsme se vrátili z jeseníků....krásněju už být ani nemohlo

5. forcest18. 5. 2023 2:59:00

6. yQIyRJ5. 8. 2023 2:03:00

Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.