Velký vandr - Beskydy - Lysá Hora
Tak se nám konečně podařilo udělat téměř celoosadní vandr, kterého se mimo Onáska, který musel být v práci, účastnila celá osada. Nikdo moc nevěděl kam jedem a jediné, co bylo známo, že jedeme někam do hor a že sraz je ve středu v 18:15 na hlavním nádraží. A tak se stalo, že jsme se tam sešli v sestavě: Já s Borůvkou, Mája s Fájou a Komár s Katkou a Watrem.
Středa 24. 8. 2005
Koupili jsme lístky a nasedli do vlaku do Ostravy. V té době ještě nikdo nevěděl, kam jedeme, ale všichni se tak nějak těšili. Koupili jsme si s Komárem nějaké pivo na cestu a vyrazili. Teprve, až vlak vyjel, jsem jim sdělil, že cílem našeho vandru jsou Beskydy a po té i to, že hodláme zdolat Lysou horu. No vystoupit už se nedalo a tak jsme jeli. V Ostravě jsme měli chvíli na přestup do Frýdlantu nad Ostravicí a pak už navazoval cajdáček do Ostravice.
Kolem jedenácté jsme vystoupili v Ostravici, která byla zahalena do vlhké a sychravé mlhy a bylo tak nějak vlezlo. Neztráceli jsme ale optimismus a vyrazili směr Lysá hora po červené značce s tím, že někde po cestě najdeme místo na nocleh. Po hodině cesty do kopce už začal Walter kňourat, že ho bolí nohy, a že se mu chce spát. Na rovinku to v kopcích nevypadalo a tak jsme zakotvili na jedné odbočce na nějakou vedlejší cestu, přes kterou jsme roztáhli plachtu a usnuli.
Čtvrtek 25. 8. 2005
Ráno bylo poněkud veselé a hlavně rychlé, protože před sedmou hodinou nás vzbudilo auto, ze kterého se nám paní omlouvala, že by potřebovala projet, jelikož tudy jezdí každé ráno do práce. Byl to rychlý budíček. Během minuty jsme byli vzhůru a uvolnili cestu. Sbalili jsme se, začali snídat a já s Borůvkou jsem šel zjistit, kde to vlastně jsme. V noci jsme omylem potmě uhnuli z červené značky a volně se připojili na modrou, která ale taky vedla na Lysou horu. A tak jsme dál pokračovali po modré.
Asi po kilometru jsme došli na Albínovo náměstí, kde byla pěkná rovinka a dokonce i přístřeší, kde se dalo spát. No ale kdo to mohl v noci tušit. Počasí nám stále nepřálo. Bylo sychravo, mlha a vlezlo. Po krátké pauze jsme šli dál, občas jsme někde dali přestávku a kolem poledne úspěšně dorazili na Lysou horu. Zůstali jsme na oběd a někteří trošku dospali v hospodě to, co v noci nestihli. Kolem druhé se docela vyjasnilo a tak jsme konečně viděli celé okolí až do Tater. Protože času přibylo, vyrazili jsme pomalu na cestu pomalu dolů. Tentokrát jsme to vzali po žluté.
Kolem páté jsme dorazili k Vodní nádrži Šance, která v podstatě leží na jižním konci Ostravice. Dál už se nikomu moc nechtělo. Komár pořád skuhral, že Walter už dál nemůže a podobně, ale bylo vidět, že sám by už rád někde zakotvil. Chtěli jsme původně vyrazit po cestě podél vodní nádrže a někde tam přespat. Na místě jsme ale zjistili, že cesta je dost frekventovaná silnice, kde jezdí jeden kamion za druhým a jít se po ní moc nedá. Tak jsme zkoušeli, jestli by se do Hutí, kam jsme původně chtěli, nedalo přejet autobusem, ale nenašli jsme u přehrady zastávku a tak jsme vyrazili do Ostravice, že pojedeme odtud.
Po cestě jsme narazili na super lom, který sloužil jako skladiště dřeva a okamžitě se rozhodli, že tam zůstaneme přes noc. Hned vedle byla hospoda a tak jsme tam zašli na chvíli před spaním. Večer jsme rozdělali plachtu a uložili se k spánku. Komár s Katkou že budou spát venku, protože je prý pěkně. Uplynula hodina a už se za deště drali k nám pod plachtu. K tomu se podařila Komárovi ještě odkolíkovat a tak ráno vstával dost časně a dost zmokle.
Pátek 26. 8. 2005
My ostatní jsme vstávali asi kolem desáté. Usušili jsme věci a u snídaně jsme diskutovali, kam půjdeme dál. V podstatě byli návrhy dva: buď nechat batohy v Ostravici a vyrazit na Smrk, což je druhá nejvyšší hora Beskyd, a nebo s batohy vyrazit dál po modré směrem k Horní Čeladné, kde jsme se zastavili na oběd. Kolem čtvrté hodiny jsme pak pokračovali dál po silnici - cyklostezce na jih. Na konci cesty jsme si na chvíli sedli do autobusové zastávky a hned se zatáhlo a přišla přeháňka. Protože bylo zřejmé, že nebude poslední, našli jsme místo ke spaní na kopečku v lesíku těsně vedle nějakého terapeutického střediska, kde děti celý večera až do noci a znovu ráno dělali diskotéku.
Hráli jsme chvíli kostky. Pak Komár s Katkou vyrazili na obhlídku okolí s tím, že se za světla vrátí. My jsme za chvíli zalehli a čekali na ně. Setmělo se a začalo pršet a oni nikde. Tiše jsme všichni doufali, že se někde schovali a čekají, až přestane a snad nás v té tmě bez baterky v tom hustém lese najdou. Našli a tak jsme kolem desáté konečně v klidu usnuli.
Sobota 27. 8. 2005
Spali jsme zase docela dlouho a po snídani jsme vyrazili dál. Naším cílem dne byla Horní Bečva. Na spojnici žluté a modré jsme se zase zastavili na oběd a já si konečně dal první valašskou kyselicu. Nebyla nic moc, ale dala se. Do Horní Bečvy jsme došli asi ve tři, což bylo o dost dřív, než jsme plánovali a tak jsme se přemístili autobusem do Rožnova pod Radhoštěm, kdy byl cíl naší cesty.
Z autobusu jsme viděli X-Jump - skákání na trampolíně na gumách a tak jsme vystoupili a holky si to šli zkusit. Byla to docela namáhavé. Pak jsme došli ke skanzenu a našli místo na spaní hned vedle něj, v podstatě v lese v centru Rožnova. Zbývali dvě hodiny do setmění a tak jsme si zašli do pizzerie na večeři. Udělali jsme docela slušnou útratu a dobře se najedli a vyrazili spát. Mě osobně se spalo dost špatně. Stále jsem se budil divným pocitem, že jsme vlastně ve středu města. Zvláštní - u prostřed lesa jsem klidný, ale u civilizace jsem stále kontroloval, jestli máme všechny věci, a jestli někdo nechodí kolem.
Neděle 28. 8. 2005
Já byl asi od pěti vzhůru a nemohl jsem dospat. Ostatní se po sedmé začali taky budit, takže jsme byli všichni vzhůru před osmou, kdy nám zvonil budík. Vyrazili jsme do skanzenu. Tentokrát jsme navštívili jen Dřevěné městečko. Počasí nám už zase nepřálo a začalo hustě pršet. Vy skanzenu byli všichni fajn. Tak nějak na všechny působili ty maskáče a jako trampi nás vítali s otevřenou náručí. Batohy jsme nechali u první chalupy i s Farinkou a prošli to všechno naprázdno. Nakonec jsme zašli na valašské frgále a zůstali na polívku a pivo. Protože počasí za nic nestálo, zvolili jsme vlak o hodinu a půl dřív a ve 12:12 vyrazili směr Valašské Meziříčí. Když jsme přestupovali do vlaku na Hranice na Moravě, huláká na nás z vlaku Black a další a tak jsme přistoupili k další sajtně kamarádů, kteří šli z Vizovic vandrem po Baťově nerealizované trati. Bylo jich hodně a měli dvě kytary, takže o zábavu bylo až do Brna postaráno.
Každopádně nutno říct, že vandr byl super. Jen škoda, že s námi nemohl jet i Onásek. Ale snad příští rok.
|
Sdílet
Komentáře čtenářů
Mája31. 8. 2005 11:30:00
Reklama ETARGET:
Reklama ETARGET:
Reklama ETARGET:
Reklama ETARGET:
Reklama ETARGET:
Reklama ETARGET:
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.
Související články
Velký vandr - Beskydy - Lysá Hora Velký vandr - Jeseníky Jeseníkywww.Petr-Hladiš.cz
- Outsourcing
- Správa počítačů
- Návrh počítačové sítě
- Správa počítačové sítě
- Serverové řešení
- Internetové aplikace
www.eques.cz
www.hladis.eu
Reklama ETARGET:
HP-SPORT.CZ
- Outdoor
- Cyklo & Sk8
- Ski & snow
Formáty a standardy
XHTML 1.0CSS 2.0
RSS 2.0