Na 4. výroční oheň T. O. Tarn jsme se vydali v seskupení já, Borůvka a Mája na kolech. To Vám byla akce.
Vyrazili jsme přes Slatinu na Modřice, Želešice a pak pořád po hlavní až do Ivančic. Cesta byla fajn. Farinka se vezla v košíku a my statečně šlapali asi 36 km. Do Ivančic jsme dorazili kolem osmé a se Sejmou a Lučavkou jsem začali hrát v hospodě na Stadionu. Bohužel jsem toho ale brzo nechali, jelikož se v tom kraválu nedalo zpívat.
Ráno jme nechali věci na fleku a na prázdno vyrazili na snídani do Čermákovic. Bylo to asi 22 km a nebýt toho, že Ivančice leží v díře, ze které je třeba nejdřív vyjet nahoru, byla by to i fajn cesta. Sluníčko pálilo a tak jsem shodil tričko, opaloval se a trošku jsem se připekl. V Čermákovicích jsme chvíli poseděli pod Lípou, posnídali a za chvíli vyrazili zpět. Cesta zpátky už byla víc v pohodě, protože do Ivančic je to z kopce. Ale i tak jsme byli po 44 km dost zničení.
Sedli jsem do picérky, naobědvali se a vrátili se na flek chvíli po zahájení soutěží. Poctivě jsme soutěžili a odnesli si tentokrát do osady 3 pěkné placky.
Večer se mi dostalo cti zahrát Vlajku. Pak proběhly ještě večerní soutěže a pak už jsme jen se Sejmi hráli a hráli. Musím říct, že jsem si dobře zahrál.
Ráno jsme sbalili a vydali se domů. Po prvních třech kilometrech jsme všichni mysleli, že umřeme a hledali jsme vlakovou zastávku, kde nasedneme na vlak. Když jsme ale statečně vyšlapali kopce do Tetčic, cesta se narovnala a jeli jsme krásnou projížďkou přes Střelice, Nebovidy až do Brna ke Carefouru. Tak Borůvka už definitivně píchla kolo a když jsme zjistili, že nemáme správné nářadí na jeho výměnu, tak s velkou lítostí sedly s Májou na šalinu a dojely domů. Já jsem si to s vypětím všech sil došlapal asi 10 minut před nimi.
Kola byla příjemným zpestřením potlachu a doplněním víkendové zábavy. Nohy po dvou dnech zase přicházejí k sobě. Už se těším, až zase takhle někam vyrazíme.
Fotečky opět ve fotoarchivu.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.