Nedávno mě kontaktoval reportér Hospodářských novin, že píše reportáž pro páteční přílohu Víkend o trampování, a že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Trošku jsem se divil, ale popravdě mě to potěšilo a tak jsme se sešli. Seděli jsme asi dvě hodiny v restauraci Thalia a vykládali si o trampingu a mému postoji k němu.
Dnes článek vyšel a tak jsem investoval 16,- Kč a koupil si Hospodářské noviny. Náramně jsem se pobavil, když jsem si článek přečetl. Snad jedinou větu, kterou použil v přímé řeči, jsem asi nikdy neřekl. Každopádně koho to zajímá, tak je na webu celý článek s názvem Toulat se až do posledního dechu.
Dovolím si okomentovat část, týkající se mně:
Už nadpis odstavce, Programátor na potlachu, je trošku zavádějící, protože mých povolání, které aktivně vykonávám je víc než prstů na jedné ruce, ale budiž.
Jeden z "žíznivých" trampů ale nedávno dorazil na Ledvinův ranč, aby klukům pomohl se stavbou klubovny. Sedmadvacetiletý Petr Hladiš měl za sebou lítý souboj v konzumaci piva a panáků, když v pět hodin ráno dorazil z Brna taxíkem za 1700 korun. V hospodě prošvihl všechny vlaky, ale chtěl dostát slovu.
O této historce se dozvěděl z naší internetové kroniky. Mě se o ní zmínil jen jednou a já jsem ji okomentoval s tím, že to rozhodně nepovažuji za ani trampské chování a ani trampskou akci, ale prostě stalo se a s trampingem to nemá téměř nic společného.
"Trampové byli vždycky pivní společnost," říká Petr.
Opět jsem tuto větu nikdy takto neformuloval. Toto je totiž dost choulostivá otázka. V poslední době se často naskýtá otázka, jestli je trampování o tom, že člověk vyjede kamkoliv za město a tam se opije nebo naopak alkohol a tramping nejde dohromady. Připouštím, že pivo prostě k trampingu patří, ale rozhodně nijak výrazně. Rozhodně netvrdím, že vždycky, protože do historie trampingu zas tak moc nevidím.
"Vždyť už Bob Hurikán v Dějinách trampingu píše o Brdské pivní brigádě nebo o potlachu v Údolí hvězd, kde z nedostatku "volených jedů" pili petrolej z lampy. Ale alkohol v přírodě u ohně a kytary vám málokdy přeroste přes hlavu. Není v tom sprostota ani surový humor."
O Bobovi Hurikánovi jsme se určitě nebavili.
Příklad samotného Hladiše jako by vyvracel leckteré úvahy o neúprosném konci trampingu. Počítačový expert, který se nikdy předtím o nic takového nezajímal, se dostal díky kamarádovi na potlach. Co prožil, ho uchvátilo natolik, že postavil nedaleko Moravského Krumlova srub a se čtyřmi kamarády založil osadu Pod psí skálou. Po slavnostním ohni k otevření osady dostává po internetu "zvadla" na potlachy z celé Moravy i Čech.
Nutno podotknout, že srub nám stál o půl roku dřív, než jsme se rozhodli založit osadu – tedy než jsem poznal, co je tramping. Jinak největší problém bylo panu Leschtinovi vysvětlit, že trampská osada neznamená srub nebo několik srubů, ale parta kamarádů. I z této věty je trochu cítit, že si pořád představuje, že trampská osada je něco jako chatová osada. Ne není. Trampská osada je seskupení lidí a ne objektů a budov.
"Vůbec si nemyslím, že současné trampské dění je chudší, než jaké bývalo dříve," říká Hladiš. "Pro mě jsou nejdůležitější v životě kamarádi a ten pocit volnosti a rozmanitosti na cestách. A není podstatné, zda to prožíváte v brdských lesích nebo v americkém Velkém kaňonu, o němž jsme dříve mohli jen snít."
Jinak zase musím říct, že napsat nějak srozumitelně něco o trampingu pro lidi neznalé je dost problém, protože tramping je asi hlavně o pocitech a to všechno povídání okolo je jen pokus lépe či hůře vyjádřit pocity, který u toho každý z nás cítí.
A co mě mrzí je, že v článku nepoužíval přezdívky, protože třeba Karel Ledvina je pro mě a většinu dalších trampů neznámé jméno, kdežto kdyby napsal Drobek z Thompsonových vlků, tak všichni víme, o koho jde.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.