SOKOLÍK.CZ

 Vandrem stopem do Deštného

Nějak mě to doma přestávalo v létě bavit a tak jsem se rozhodl vyrazit vandrem do Deštného, navštívit Robina. Vzal jsem si čtvrtek a pátek dovolenou a ve středu k večeru vyrazil k Boby na stopa.

Stopoval jsem skoro hodinu a došel pomalu až ke Globusu, až ve chvíli, kdy už jsem měl pocit, že snad lidi, co berou stopaře vymřeli, zastavil mě mladý Ukrajinec s tím, že sice jede jen do Řečkovic, ale že mě vyveze aspoň za Brno, ať mám lepší šanci něco stopnout. Vyvezl mě k první benzínce. Začalo se šeřit a tak jsem zůstal u benzínky pod lampou. Během dvou minut mi zastavil pán, co jel do Tišnova. Bylo to dost z mého směru a tak jsem raději zůstal pod dál na osvětleném místě. Během snad pěti minut mě zastavil obrovský bílý kamion. S ním jsem dojel až na benzínku do Holic, což je asi mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Kamionem jsem jel poprvé a můžu říct, že to ve mě zanechalo velké dojmy.

Slabší už bylo, že byla tma a jediná obrovská benzínka, kde jsem si mohl koupit aspoň něco k pití byla zavřená a dělala inventuru. I vyrazil jsem do tmy za Holice, že si najdu kus lesa k spánku. Asi po dvou kilometrech, kde pořád byly okolo hlavního tahu na Hradec jen pole, jsem narazil kousek od cesty na autocamp. Zašel jsem tedy večer na pivko s tím, že se někde poblíž uložím. S kytarou mě zdržela parta mladých děcek, tak jsme seděli asi do půl třetí ještě u kiosku a hráli. Bylo krásně a tak jsem si ustlal v přilehlém lesíku nedaleko campu.

Bohužel jsem se neobtěžoval napnout ani celtu a jen tak jsem se s ní přehodil. Byla to velká chyba protože kolem šesté ráno přišel déšť který neustával až do desíti hodin. Přečkal jsem ho naštěstí ve spacáku, ale po čtyřech hodinách byl už spacák i celta jak houba, ale naštěstí přestalo pršet.

Došel jsem k hlavní cestě. Zavazuji si takhle kanady a přemýšlím, jak pojedu dál, když vedle mě samovolně zastavilo auto s mladým párem lidí, jestli prý nechci někam vzít. Jeli do Hradce a tak si se mnou trošku zajeli a vysadili mě v Třebechovicích. Odtud jsem vyrazil pěšky a po pár minutách stopl náklaďák s přívěsem naložený štěrkem. Starší řidič s dlouhými vlasy bydlel někde poblíž Deštného, ale jel jen do servisu do Dobrušky, protože měl defekt. Z Dobrušky jsem se opět vydal pěšky.

Po cestě jsem přepadl deštěm umyté třešně a posnídal. Sotva jsem slezl ze stromu, pln beznaděje, že tady mi nikdo nezastaví, vyřítil se za zatáčky náklaďák, který mezi tím přezul kolo s defektem a pokračoval v cestě. Jen jsem zamával a už mě bral. Vysvětlil mi, že mě bere proto, že mám dlouhé vlasy, protože on sám má dlouhé vlasy a razí heslo, kdo nemá vlasy, může chodit pěšky. Dovezl mě takhle až asi 5 km před Deštné. Bylo škaredě a mlha. Došel jsem na nejbližší zastávku autobusu a zjistil, že by měl každou chvíli jet. Ze zatáčky se vyřítilo nějaké auto, tak jsem cvičně mávnul a zastavilo. Byl to zelinář, co jel do Deštného na Prašnou cestu se zeleninou a tak mě vysadil až v hospodě. Dal jsem si oběd a pivo a vyrazil za Robinem na chatu.

Naštěstí topili a tak jsme během chvíle vysušil všechny mokré věci. Většinou bylo škaredě, tak jsme hráli na chatě karty, pili víno, brnkali do kytary a vykládali. V sobotu se konečně udělalo pěkně, tak jsme vyrazili na houby. Po třech hodinách, co jsme našli jen dvě starý babky, jsme to vzdali. Bylo hrozný vedro.

V neděli v poledne jsem naznal, že moje návštěva už trvala přiměřeně dlouhou dobu a rozhodl jsem se vyrazit zpět k domovu. Sjel jsem autobusem do Dobrušky a zkoušel stopovat na Rychnov. Asi proto, že mezi Rychnovem a Žamberkem byla zavřená cesta, moc aut tudy nejelo a nikdo mě po hodině nevzal. Zkusil jsem to tedy na Hradec a asi po dvaceti minutách mě zastavili dva kluci ve škodovce s tím, že mě vezmou do Třebechovic, ale že je to tady se stopem mizerný a moc šancí mi nedávali.

Z Třebechovic jsem vyrazil pěšky na Týniště s tím, že buď po cestě něco stopnu a když ne, tak tam sednu na vlak. Vzal mě náklaďák – mladej kluk ze slovenska. Jel do Ostravy a tak mě vyhodil ve Vamberku. Vyrazil jsem tedy pěšky směrem na Ústí nad Orlicí a stopoval. Asi po dvou hodinách marného stopování jsem došel do Potštějna, kde jsem si vyfotil zříceninu hradu a nasedl na autobus do Brna.

Výlet to byl nádherný. Potvrdil jsem si aspoň můj názor, že o víkendu se stopuje daleko hůř, protože každý jede z dovolené nebo na dovolenou a má plné auto. Pokud už někdo bere stopaře, tak je to většinou buď řidič z povolání a nebo člověk, který už někdy stopoval. Já jsem za celou dobu stopl jen 2 osobní auta a za to 4 nákladní. Pak nevím, jestli když bychom jeli dva, jestli by osobáci brali víc, protože do náklaďáku se nevejdeme a s takovou bychom nikam nedojeli.

Chcete-li si přečíst víc o stopování, tak tady píše velice krásně Yuhů, jehož rad jsem se snažil držet.

| Sdílet

Komentáře čtenářů

1. asteway3. 3. 2023 1:16:00

2. Pefeldels28. 4. 2023 12:04:00

Reklama ETARGET:

3. ocCgGz12. 7. 2023 22:59:00

Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.