Ve středu nás čekal nejlepší úsek a tím byl Český Krumlov. Hned první jez na Rechlích, který byl doposud vždycky nesjízdný a sjel ho loni akorát omylem a nedobrovolně George, se dal docela v pohodě sjel z levé strany. Většina ostatních přenášela lodě, ale my s Čancarem jsme ho z lenosti raději dali a vyrazili na Liru.
Krásně vřela, až jsem měl místy nepříjemné pocity. Když jsem ji skočili ocitli jsme se v pěně asi půl metru pod okolní vodou odtud jsme se rychle vypádlovali ven. Nabrali jsme trochu vody, ale bezpečně jsem za Lirou přistáli, vysušili loď a jeli dál.
Následovala jednoduchá retardérka Mrázkův mlýn, kde snad nebylo co pokazit a už jsme jeli na Jelení lávku. Lenka trochu protestovala. Nejdřív, že nepojede, potom, že aspoň vyložíme věci z lodi. Nechal jsem se ukecat a vyložili jsme aspoň kytaru a foťák s penězma.
Na jezu stál nějaký učitel , tak nám poradil, že máme jet středem. Dojeli jsme dolů, kde jsme doslova narazili na půlmetrovou vlnu, která nás kopla zpátky a vlila se nám do lodi. Nedali jsme se odradit, vylili vodu, vyložili bagáž a šli jsme na to podruhé. Dopadlo to úplně stejně. Kdo hádá, že jsme do toho šli znovu, hádá dobře. Do třetice jsem už nejeli středem, ale zkusili jsme rozumnější cestu vlevo. Nabrali jsme trochu vody, ale bravurně jsme projeli a přistáli.
Za Krumlovem jsme potkali u pivovaru v kiosku Bucka, tak jsem se šli občerstvit a vyrazili jsme směr Zlatá koruna. Cesta byla docela fajn a rychle ubíhala. Před kempem háčka pěkně nahodila ještě poslední retardérka a už jsme kempovali.
Vyběhli jsme si něco koupit do obchodu, já si pak šel zdřímnout a večer se pilo a hrálo u ohně.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.