Jedu takhle včera kamsi autem a potkám svou bývalou učitelku matematiky ze základní školy. Automaticky mi proběhlo hlavou „To je ale kráva.“ Analogicky s tím mě napadlo, že to, že jsem si o ní v osmé třídě základní školy myslel, že je kráva, ještě neznamená, že to tak opravdu je, a že si to myslím i teď. I začal jsem rekapitulovat.
Nejdřív kantory, kteří byli opravdu dobří a kteří ve mně něco zanechali. Rozhodně na prvním místě se mi vždy vybaví naše třídní profesorka ze střední školy Mgr. Vačkářová, na kterou bych zde sice rád pěl chválu, ale chybí mi slovní zásoba, kterou by si zasloužila použít. Je to člověk, na kterého se nedá zapomenout.
Dalším takovým člověkem byl náš bývalý ředitel základní školy Šperka, který v době, kdy dořediteloval, mě soukromě připravoval na přijímačky na střední školu z matematiky. Vysvětlil mi tehdy mimo jiné trojčlenku, což je podle mě v matematice asi nejdůležitější věc. Taky si marně vzpomínám, že mě jako perličku učil odmocňovat bez kalkulačky. Do teď nevím, jak to tehdy bylo, ale vím, že se to podobalo dělení (odmocněnec se bral po několika cifrách a něco se spisovalo dolů). Marně jsem to hledal na webu – prostě to už neumím.
Další fajn učitelkou byla naše třídní ze základky, kterou jsme měli v sedmé nebo osmé třídě. Jmenovala se Ožanová. Byla pedagogickou poradkyní. Učila myslím češtinu a dějepis. Ničím konkrétním z výuky mě moc nezaujala, ale byla fajn. Stejně tak třídní z šestky – Sušilová – matematika.
Z vejšky to byl inženýr Černěk. Cvičil nás v prvním ročníku z matematiky. Nechodil jsem tehdy na přednášky a na zkoušky z obou dvou semestrů jsem se učil půl hodiny (dohromady). Nalil do nás to co měl a ještě tak, že nás to bavilo.
Pak bylo pár kantorů, které si pamatuji, protože byli blbci. Všem z nich vévodí Ing. Kouřil, kvůli kterému jsem čtyřikrát maturoval (ale o tom až jindy). Byl to senilní člověk před důchodem, který si dokazoval jakýsi mindrák.
Kantorka, kterou jsem potkal se jmenovala Malíková. Nemůžu říct, že by mě vyloženě vadila. Byla to hysterka a proto pro mě už v sedmé třídě byla spíš výzvou. Jenom od ní jsem měl v sedmé třídě víc poznámek, než kdokoliv jiný celkem.
Každopádně, když se teď zamyslím, nad skupinou dobrých a špatných kantorů, najdu jen jediný podstatný rozdíl. Všichni ti dobří sice absolvovali stejné školy jako ostatní, ale učili tak nějak duší a citem. Dávali do učení kus sebe, kus svého já. Ti, co učili striktně podle toho, jak jim řekli, že mají, se většinou se zlou potázali a stali se z nich zamindrákovaní a zakomplexovaní hlupáci.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.