Zazvonila na mě v pátek uklizečka. Nepozdravila. Zahučela na mě, kdy prý zmizí ten můj nepořádek na chodbě. Myslela dvě trubky od starého vodovodu, které jsem tam uskladnil, než je nechám odvést. Vzhledem k jejímu tónu jsem suše odvětil, že zmizí až je nechám odvést. Odpověď: „A kdy je necháš odvést. Aby to nebylo o Vánocích.“ Netušil jsem, že si tykáme. Odvětil jsem, že až to bude, tak to bude. S odpovědí se nesmířila a dožadovala se odpovědi. Důrazně, ale slušně jsem ji požádal, ať mi laskavě netyká. Nevnímala. Asi očekávala, že se zvednu od práce a půjdu řešit problém s tím „nemůže uklízet“. Tvrdošíjně mě tykala dál a očekávala odpověď na svou otázku. Začal jsem ji silným hlasem a tykáním vysvětlovat, že já zde bydlím a platím nájem … Nenechala mě domluvit a jekotem, že nebude uklízet, dokud to nevystěhuji. Dnes jsem se dozvěděl, že prý dala výpověď. Škoda. Uklízela výborně. Trošku mi připomněla mou babičku, která je stejně nesnášenlivá.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.