Po dvoutýdenní pauze způsobené částečně zdravotní indspozicí Leknína a následně nepřízní počasí, jsem včera nasedlal Leknína a vyrazil s ním na chvilku ven.
Bylo vidět, že je dva týdny dobře krmený a a bez většíhopohybu a už se hodně nudí. Měl jsem trošku obavy, že bude zlobit, ale musím říst, že jsem byl až překvapený, jak krásně byl ovladatelný a poslušný. Obecně míváme problémy s užděním, ale kupodivu Leknín nějak zapomněl na naši hru na téma "Je moje ruka s užděním dost dlouhá, aby dosáhla na Leknínovu hlavu úplně vytaženou nahoru ?".
Venku byl normálně trošku vnímavější k okolí, ale jinak snadno ovladatelný jen nohama a na volné otěži. Jeli jsme tradiční cestu do Maloměřic a zpět. Zpátky, když už věděl, že cváláme domů, tak občas hodil z radosti pěkného hrbáka, ale konečně jsem v něm zase cítil tu sílu a chuť, kterou přes zimu v sobě potlačoval na klouzajícím ledu.
Byla to letos první pěkná vyjížďka s Leknínem, která mě opravdu bavila.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.