Rok s rokem se sešel a přiblížil se čas našeho již šestého výročního ohně. Po prvotních přípravách a nákupech potřebných věcí, které byli určeny pro naše přežití, jsme vyrazili do Čermákovic. Každý jsme jeli svým autem (Sokolík, Komár s Milďou a Davídkem + Besinka a Já + Fája) a tak než jsme se všichni v těch Čermákovicích ve středu sešli, bylo již po poledni. Zato jsme nelenili a pustili se do práce. Šlo nám to docela od ruky. Hned na začátku se Sokolík odhodlal natáhnout špagát na stožár. Za těch pár let už v tom má praxi. Hned jak se mu to povedlo, jsme se pustili do hranice, kde nám se stavbou a vycpáváním pomáhali i Milďa s Davídkem. V podvečer už hranice stála a dřevo bylo krásně srovnaný u boudy. Jen zbývalo posledních pár úprav.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.