Mimo štěstí, že jsem minulý týden úspěšně absolvoval licence ZZVJ, dostalo se mi další radosti, účastnit se s báječným koněm Dagem prvního letošního endurance dostihu v Rakvicích.
Začátkem týdne to vypadalo, že nikam nepojedu, protože Dagoušek si se mnou dělal co chtěl, místo sedlání a čištění mě kopal, venku se mnou běhal, kam chtěl a jak rychle chtěl on a já mu byl na zádech jen do počtu. Naštěstí mě na ně Tom ve čtvrtek ukázal, co a jak a já konečně ocenil, jak báječného koně mi půjčil.
V pátek jsme absolvovali poradu, vyfasovali startovní čísla, Simonka mezi tím nachystala věci sebou a v sobotu ráno jsme vyrazili s koníkama do Rakvic. Veterinou jsme prošli bez problémů a připravovali se na start. Hodinu a půl přede mnou startoval Tom se Splitem.
Já jsem se ještě před startem cítil trošku nesvůj, ale jakmile jsme vystartovali, byl jsem ve svém živlu. Daga to bavilo a letěl rychle, ale přitom byl i relativně snadno ovladatelný. Prostě paráda. Protože v Rakvicích nejsou žádné kopce, letěli všichni jako šlak. Držel jsem se ve většinové skupině a prvních dvanáct kilometrů jsme měli za sebou po asi 25 minutách, což čítalo rychlost asi 27km/h. Bohužel jsme se po cestě zdrželi u jednoho úrazu, což jinak báječný závod trošku zastínilo a do cíle prvního kola dorazili asi dvacet minut po příjezdu většinové skupiny. Díky báječné podpoře týmu v cíli, jsme ale nic nevzdávali a do druhého kola vyrazili s ještě větším úsilím.
Protože Dag byl pomalým koncem prvního kola odpočatý, měl ještě rezervní síly a vyrazil s tím, že závod ještě nekončí. Letěli jsme, co to šlo, a do cíle 19 kilometrového kola dorazili za necelou hodinu. Dorazili jsme o několik vteřin po Danušce s Leknínem a Martince s Kevinem, kteří jeli KP.
Nakonec jsme se umístili velmi pěkně:
Každopádně to byl fakt báječný zářitek.
Chcete-li ke komentáři přidat svou fotku nebo jinou ikonku, postupujte podle návodu.