V pátek k večeru jsme si dali sraz se Sokolíkem na Hlavasu. Naštěstí jsme našli ten správný vlak a tak jsme rychle nastoupily a vydali se směr Rozhraní. Jelikož nikde nebylo žádné místo, tak jsme se posadili do takového mini kupé, kde jsme si otevřeli škopek, vytáhli karty a začali hrát. Čas rychle uběhl a najednou jsme vystupovali v Rozhrání. Na nádraží nikdo a tak jsme se vydali k chajdě, kde nás uvítal jako první Merlin.
V chajdě bylo již veselo a tak jsme se usadili a otevřeli si další pivko. Po menší aklimatizaci jsme vytáhli kytary a začali hrát nám známé i neznámé písničky. Časem, když byla zábava už v plným proudu, došlo i na karty. Chvilku jsme si zahráli, ale pak nás opět zlákali kytary, ale už to nebylo takové no ……. Zkrátka únava je únava. Sokolík brzo na to usnul a já ještě chvilku vydržel, ale brzo mě taky přemohl spánek.
Jakmile jsme se ráno probrali, šlo to ráz na ráz. Rychle jsme do sebe hrkli kafe, dali nějaký to cigárko a pak se vyrazilo k Marušce. Tam padlo pivko a nějaká zelená (no fuj). Po tomto občerstvení se všichni vydali na místní hřiště, kde se konali první soutěže. Jako první jsme si vyzkoušeli hod lasem na kravskou hlavu. Jelikož byla kosa jak v ruským filmu, tak všude kolovalo nějaký to tekutý zahřívadlo. A aby jsme nezmrzli, tak naše kroky vedli o kousek dál k další soutěži, která ověřovala naše schopnosti v hodu nožem. No moc nám to nešlo. Tak jsme rychle přešli k daleko lehčí soutěži a to stavění sněhuláků. Celá naše strastiplná pouť, doprovázená silným větrem, skončila opět na hřišti, kde nás již čekala horká polévka a nějaký ty špekáčky. Pak jsme zamířili zpátky k Marušce. Dali jsme si tam pivko a vytáhli karty. Prostě vše při starým. Sokolík se od nás díky horečce a nějaké viróze co ho skolila odpojil a jel domů.
Na nádraží se vystřídali s Májou, která zrovna přijížděla. Na chvilku se za námi přijela podívat k Marušce, ale následně zamířila na chaloupku, kam jsme my došli posléze. Tam jsme se ještě trochu posilnili a s Barim a Pinďou usedli opět ke kartám. Byla zde skvělá nálada, dobrý pokec a hlavně skvělá hra! Dokonce se i na chvilku ozval zvuk kytar, ale pak ho vystřídal zvuk magnetofonu pod vedením DJem Čancarem. Já pak na chvilku taky vzal do ruky kytaru, ale nějak sem to nezvlád. Mája šla brzy spát a tak jsme tam dost dlouho kecali s Mílou a Lenkou. No a já to zabalil asi ve tři.
Ráno, jak jsem otevřel oči, tak jsem zpozoroval, jak mě Pinďa s Májou pozorují, jak spím za barem, jak na nějaký zvířátko v ZOO. Po snídani jsme se vydali na docela dlouhou, ale krásnou procházku po zdejším okolí. Cestou jsme udělali pár krásných fotek. Cestou jsme i narazili na spoustu krásných ulit a tak jsme je začali sbírat Pinďovi do čepičky. Vrátili jsme se tak akorát na oběd. Zašli jsme si na oběd do nedaleké restaurace a pak nám nezbylo nic jiného než se rozloučit a jet domů. Naštěstí jsme nemuseli na vlak, ale domů nás dopravila Míla s Čancarem.
No závěrem mohu říct, že to byl jeden z těch povedenejch víkendů.
gramaticky sestavila Mája
Autor: Onásek