O víkendu jsme byli na jarním ohni, který pořádali čtyři trampské osady: T. O. Tornádo, T. O. Vlci, T. O. Netopíři a T. O. Zlatá růže. Počítal jsem s komornější akcí a tak jsme se tam vydali.
Když jsme v Moravské Chrastové nevěděli kudy dál, potkali jsme na benzince čtyři kamarády, kteří měli namířeno stejným směrem a navedli nás. Hned v počátku mě zarazil množství aut, které lemovalo cestu hned u osadního fleku. Těsně před zapálením to Chose počítal a bylo jich asi osmdesát. Potkali jsme i pár známých, ale většina kamarádů byla starších ročníků a pro mě noví. I ubytovali jsme se a rozprchli se do víru dění. Komár s Májou a malým se pak byli projít. Proběhli i nějaké soutěže, kterých jsme se neúčastnili a mě osobně se zdáli příliš rozvláčné.
Potlach to byl velmi silný co se týče hudebních nástrojů: sešli se dvě basy (normálně basu člověk nepotká, jak je rok dlouhý), asi pět banj, dokonce jedny housle a spousta rozličných kytar. Bohužel už zdaleka nebyl tak silný, co do muzikantů. Zprvu jsem byl rád, že se hraje úplně jiná stará trampská hudba, která je pro mě nová a tak se něco přiučím a hlavně že bude změna. Bohužel se muzikanti nejen že nebyli schopni domluvit na stejné hudbě, ale nezvládli ani tak základní společenskou a kamarádskou věc, aby se v hraní střídali a tak se rozutekli do různých hloučků, kde se navzájem překřikovali a snažili se přezpívat ty ostatní.
Co se baru týká, tak pivo bylo odpoledne za desetikorunu a večer potom už zdarma. Klidně bych i večer platil desetikorunu, kdyby však cesta pro jedno pivo nebyla otázkou skoro půlhodiny. Každopádně jsem zjistil, že na akci bylo navezeno snad 22 beček piva a jen 2 byli v neděli ráno plné. (Později však Dundy uvádí, že se jich vypilo 17.) Na asi dvě sta lidí docela síla. Na celou akci byla dovedena elektrika, takže pivo bylo chlazené a bar celý večer osvětlený. Působilo to na mě zvláštním dojmem.
Celkově musím říct, že i když všechny pořádající osady udělali spoustu práce, rozhodně jim patří dík a velmi si vážím jejich pozvání, tak v globále se mi akce příliš nelíbila. Bylo to dáno asi spíš lidmi. Měl jsem vždycky za to, že tito „staří trampi“ jsou to, za čím se mladší ženou a mají se od nich učit. Z této akce jsem nabyl dojmu, že tito trampi přijeli hlavně na pivo a slova jako kamarádství a tolerance, které znám z menších a komornějších akcí mladších osad, jim příliš neříká. Škoda. Bylo to zvláštní, protože běžně při tónech Vlajky mám většinou jakési zvláštní chvění v dutině břišní a tady mě přišla jaksi cizí.
Autor: Sokolík