Rok s rokem se sešel a nás čekal již 17. výroční oheň mustangu. Onásek už se nemohl dočkat a tak tam vyrazil už ve středu. Se Sokolíkem jsme vyrazily až v pátek Když jsme dorazily na flek, tak mustangové se již chystali na odchod do hospody v Račicích, kde se měli všichni sejít. Já se tedy vrhla na stavění stanu na našem obvyklém místě tzv. svoboďáku, kde už byvakoval Onásek. Po dokončení mého „přechodného bydliště“ pro tento víkend nás jen čekala jízda do hospody.
Mezitím než já dokončila stan, Sokolík zjistil, že doma zapomněl vlajku. Nám pak oznámil, že to nějak zařídí a vlajka bude. Já mu moc nevěřila, ale nakonec mě přecejenom překvapil. Po zdárném dosažení hospody, kde se už začali slízat kamarádi nás už jen čekala zábava, hraní, zpěv a jiné radovánky. Končilo se samozřejmě až po půlnoci a to už jsem se těšila na spánek.
Ráno mě čekalo překvápko! Vlajka byla na stožáru! Nakonec se Sokolík přiznal že ještě v noci jel do Brna a ráno zpátky. Celý dopoledne nebylo zábavy nazbyt, ale když všichni začali vařit, tak mi dostali hlad a zamířili do hospody. Ale že nás bylo moc tak kufr auta taky posloužil na cestu tam i zpět na flek.
Chvilku po našem návratu dojel Komár s Rumachcu a samozřejmě s Waltrem. Pak následovali naše oblíbené soutěže, ve kterých se všichni dostatečně vydováděli. Hlavně ve střelbě z paintbolek. Vlastně každá soutěž znázorňovala vždy jednoho hrdinu z filmu sedm statečných, který byl pojat jako hlavní téma celého potlachu. Brzo se však již začalo stmívat a tak naše přemístění k ohni, který se už brzo zapálí, bylo na místě.
Po zapálení proběhla ještě jedna neobvyklá hra pro páry. A pak již následovalo vyhlášení výsledků, veselé vyprávění a hraní. Pak už byl pozdní večer a volné zábavě nic nebránilo. Neděle v nás pak zanechala smutný pocit že opouštíme spoustu dobrech kamarádů, ale na druhou stranu jsme si uvědomovali, že není všemu konec, a že se jednou zase sejdeme.
Autor: Mája