Tak jsme byli na Československém potlachu a já se pokusím něco napsat (sesmolit). Již na oblíbeném pátém nástupišti, chcete-li peróně, jsem potkal Bariho, Kačabu, Švorcáka a spoustu dalších kamarádů, kteří směřovali stejným směrem. Na poslední chvilku přiběhla i Katka. Cesta vlakem (jako každá jiná) byla krásná - konečně ven z města.
Ve Studenci čekali spojky Vrabčák, Alča atd.. Postupně se trousili další kamarádi, ale my jsme odcházeli až po čtvrtém pivku. Sokolík s Májou už tam byli a tak to všechno začalo. Po burčáku a pár pivech, rumech se krásně hrálo, ale to ráno. No nebyl jsem v tom sám. Opět se vytáhli kytary a se Sokolíkem, Pablem, Želvou se opět hrálo a pilo. Užasl jsem a né sám, když si kamarád půjčil kytaru a začal hrát na pravou ruku. Po obědě (pivo, rum) se opět hrálo a tlachalo a seznamovalo, no takový ty věci co se na potlachu dělají. V sedm večer nám začala dvouhodinová prohibice, ale aspoň nebyl u ohně bugr. Mezi tím jsme stihli shlédnout Pinďovo dítko (není moje, jinak by se mi nelíbilo). Zapálení bylo velkolepý: Oheň přivezl mladík na oři, zapálili se malé hraničky na čtyři světové strany a od nich se zapálila hranice velká. Pak vyhlašování soutěží, hraní na podiu. Po otevření šerifského kruhu jsme se na zábavě podílely i my. Hrálo se až do rána. V neděli nastalo velké loučení, líbání a dopíjení. Když to shrnu byl to krásnej potlach na který budu dlouho vzpomínat.
Autor: Onásek