Byli jsme s Lenkou pozvání na vandr po Beskydách a tak jsme v pátek navečer vyrazili vlakem se dvěma přestupy do Ostravice. Dorazili jsme hodně večer a tak jsme se vydali hledat místo na spaní. První velká životní zkušenost: Nenajdete-li místo naspaní pod kopcem, tak v půli kopce už s ním nepočítejte, budete šlapat až nahoru. Neznaje toto moudro a doufaje, že někde v kopci najdeme rovinku jsme vylezli první kopec po dvou hodinách noční chůze až nahoru na Malý srmk, kde byl konečně mírnější svah a dalo se tam spát.
Ráno jsme se se vstáváním moc nehnali, ostatně jako celý zbytek vandru, a kolem poledne jsme vyrazili dál. Vyšlápli jsme na kopec Smrk (1 276 m.n.m.). ze Smrku jsme po červené sešli na Hamry, kde jsme se stavili na obědě ve velice příjemné hospůdce a za tmy se vydali hledat flek na spaní. Potkali jsme několik míst, kde by to snad šlo, ale nebylo to ono a tak s heslem vandru: Vrátit se můžeme vždycky, jsme nocí šlapali dál. Nakonec jsme potkali dvě holky, které nám poradili, že nahoře na kopci je trampská chata a dá se tam spát. Svět je malej. Nakonec se zjistilo, že jednu z nich Radovan zná, a že spolu někdy někde pařili. I vydali jsme se nocí nasteč na kopec. Dalo to dost práce všichni docela nadávali. Ale stálo to zato. Nahoře byl malý lom, kde bylo přichystané suché dřevo, krásný plac na spaní a pěkný výhled. Rozdělali jsme oheň, všichni začali postupně vytahovat zásoby alkoholu, který si schovávali na lepší příležitost a hrálo se i na kytaru.
Ráno měl přijet Coldy a tak jsme si s ním dali sraz po cestě a vyrazili dál. Mezi tím nás na oplátku opustil kamarád, který musel ráno do práce. Na místě srazu byl dřív než mi, ale strašně funěl, protože místo po nějaké rozumné dlouhé cestě vzal celé Beskydy nasteč přímo neschůdným kopcem nahoru. S Coldym jsme došli na Radhošť a zapadli do hospody na jídlo. Nejdřív jsme navštívili hotel, kde si dva z nás dali neprozřetelně nějaké šíleně předražené jídlo. Po té jsme se přemístili do příjemné hospůdky o kus dál, kde jsme počkali, až se setmí a vydali se opět hledat flek na spaní. Ve tmě jsme si vyfotili sochu Radegasta a asi kilometr po cestě jsme našli sjezdovku, kde se dalo pěkně spát.
Do rána na nás pěkně padla rosa a tak jsme se dost sušili. Protože už nám zbýval jen kousek cesty, tak jsme dost dlouho lenošili u kostelíka, asi kilometr do našeho ležení. Pak jsme dorazili do Rožnova a našli zase moc pěknou hospůdku. Holky dokonce zvládli přepadnout kemp, který byl vedle a vysprchovat se. Ležení jsme začali shánět opět za tmy. Tentokrát jsme spali pod stromem na poli, jen několik metrů od nějaké lepší čtvrti v Rožnově.
Ráno jsme vyrazili na snídani do Rožnovských skanzenů. Posnídali jsme medovinu a valašské Frgále. Prochodili jsme téměř celý skanzen a odpoledne vyrazili vlakem domů. Cesta vlakem uběhla docela rychle, ale domů se moc nikomu nechtělo. A dnes už jen vzpomínky zůstali.
Autor: Sokolík