Tak už je zase neděle. Vrátili jsme se z potlachu Pražců. Bylo to dost krátké, protože jsme nakonec jeli až v sobotu odpoledne a přijeli tím pádem asi hodinu před zapálením ohně.
Bylo tam překvapivě docela hodně lidí. V průběhu ohně trošku pršelo, ale to nás nemůže rozhodit. Dostalo se mi cti zahrát s Pablem a Hříbětem vlajku. Taky jsem držel v rukou chvíli poctivou basu a teď mám puchýř na ukazováčku. Ale mám z toho velký zážitek. Jinak celkově tam bylo i dost muzikantů a tak i hudba stála za to. Po zapálení ohně kamarádi zapálili svíčky u pomníčku zesnulého kamaráda. Pražce také přijali do osady Bludimíru jako řádného člena.
Co nejvíc oceňuji je, že už na druhém ohni (předtím to bylo na Medvědech) kamarádi při minutě ticha za kamarády, kteří s námi již nejsou, dokázali opravdu mlčet a nevyvolávat jména, jak bývá často zvykem. Myslím, že je to tak lepší, protože každý má svůj prostor vzpomenout si na své blízké a neruší tak ostatní.
Autor: Sokolík