Tak jsem zase v Brně. Před chvílí jsme se vrátili ze zakládacího ohně S.T.S.Usada a T.O.Toulaví medvědi. Potlach nebyl ničím nijak extrémně výjimečný, proti ostatním a přesto teď sedím doma vzpomínám na krásné chvíle, strávené venku. Mám plné srdce emocí a tak se je pokusím za čerstva zapsat do kroniky. A aby to nebyl úplně standardní zápisek, tak jsme pro příští věky mimo jiné zaznamenali asi hodinový rozhovor naší osady v hospodě.
Ale nejdřív trochu fakta. Potlach se konal na moc krásném fleku v lese mezi Doubravicí nad Svitavou a obcí Kuničky. Z vlaku to byla docela štreka, ale došli jsme na spojky a potom na flek. Postavili jsme igelitový přístřešek hurá do hospody. Protože jsem tentokrát jel bez batohu jen s kytarou, kam se vešlo všechno potřebné, byl jsem rád, že ji mám o poznání lehčí.
V hospodě jsme za nevole ostatních vytáhli karty a dali s Lečem Mariášek. Onásek během asi tři čtvrtě hodiny projel patnáct korun., Pak už jsme šli hrát. Měl jsem staré struny, takže při první písničce odešlo E-čko a v zápětí ho následovalo ještě G-čko. Pak už se hrálo celkem fajn. Občas jsme proložili písničku panákem zelené, ale šlo to. Po zavíračce pokračovalo hraní až do svítání u užitkáče. Bylo to poprvé, co mě Onásek kazil písničky. Zatím to bylo vždycky naopak.
Ráno jsme se rozhodli, že do hospody nepůjdeme a zůstali jsme u mariáše na fleku. Mája odešla naproti Komárovi a vrátila se až v půli soutěží. Radši se neptám, kde tak dlouho byli. My jsme poctivě s Onáskem zasoutěžili. Já mám placku z Kolíku a z Frňákovníku. Obě soutěže byli na rychlost, tak mě to docela překvapilo. Onásek má taky Frňákovník a pití piva na čas. Vypil půl litru za 5,30 s, což stačilo na třetí místo. Já se svými šesti vteřinami jsem byl outsider. Pak ještě vyhrál placku Onásek s Darinou v jedení oplatku bez pomoci rukou na čas. (viz jeho komentář v hospodě).
Zahráli jsme si s Krtečkem Vlajku a pak jsme hráli až do hluboké noci. Já jsem tentokrát šel raději kolem druhé spát a Onásek s Medvědem a Rohlíkem dopíjeli bečku. A taky že se jim to těsně před šestou starého času povedlo. Pak nás Onásek všechny vzbudil a šel spát.
Ráno jsme vyrazili na zříceninu hradu Doubravice, do hospody a domů. V hospodě jsem se rozhodli, že napíšeme tento zápis a tak jsme začali diskusi, kterou jsem aktivně zaznamenával:
S: Je neděle a sedíme v hospodě.
O: V pátek mi přišla SMS, že v 16:29 objezd.
M: Já jsem to dostala taky. Ehm, teda tu SMS.
K: Byl jsem opět v práci, jako každý pátek.
O: Stihl jsem si koupit struny, pokecat se Švorcákem a přesně ve čtvrt jsem byl na nádraží.
M: Stála jsem u mapy, když mě oslovil cizí borec s tím, že prý je z Chorvatska a jestli nechci jet s ním do Chorvatska. Ještě, že přišel Onásek.
O: Bylo to super jít v maskáčích po Masaryčce a pozorovat dav lidí, jak se rozestupuje a uhýbá špinavému vandrákovi.
O: Stejně je to fajn, že jsme se tak sešli, celá osada v hospodě.
K: No, ale zase budu muset začít jezdit autem kvůli malýmu.
O a M: Tak si svoje věci nějak rozdělíme mezi sebe a nějak to ušlapem. No a Sokolík zase začne jezdit s batohem. Není co řešit, to zvládnem.
K: Jo a do vánoc se stěhuju do Lískovce. Zítra jdu podepsat smlouvu. Ale neboj, do Líšně na ples přijedu.
O: Na ples se těším.
M: No Líšeňský plesy jsou zajímavý. Hlavně jak jsi, Komáre, zvracel na parketu.
K: Jó, Líšeňský plesy….
O: Myšlenka na soutěž:
M: No v pátek to mělo být na téma Pána prstenů.
O: No to bysme mohli s Heterákem nějak vymyslet.
O: Jo napiš tam, že jsme hráli zase Vlajku. Letos už po šesté.
M: No my jsme v pionýru hrávali Vlajku jako normální písničku.
O: Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, že budu žít ve své zemi aby byla šťastná.
O: V pátek v hospodě to bylo super.
S: V pátek jsme přišli do hospody a ozvalo se sborové nadšení, že se bude konečně hrát. Lečo zahlásil „velká dává“ a zasedli jsme k mariáši. V tu chvíli se okolo nás seběhl shluk ženských s tím, že toho máme okamžitě nechat a jít hrát na kytary. Ukecali jsme aspoň půl hodiny a pak ještě celou sobotu.
S: Při první písničce jsem prasknul E-čko a chvíli potom G-čko.
O: Soutěž v jedení oplatku byla drsná. Bylo to strašně suchý, ale Darina mě podržela a tak jsme vyhráli.
M: Je potřeba vymyslet nějaký zápis s hodů.
O: A co z Falešnáků, napíšeš?
M: Ne, já tam byla jen jeden den.
S: Já stále dlužím ty Beskydy, ale něco s tm udělám.
O: Napíšu teda ty Falešňáky a ty napiš hody.
O: Plánujem s Buckem hody na příští rok. Že bysme vzali projektor, repráky a upečem nějaký masou a pustíme nějaký filmy.
O: A musíme na zábavu. Já jsem tancoval na zábavě.Ale na co. Já jsem tancoval na techno.
M: Pojedeme tím vlakem v 13:19?
K: Určitě.
M: Tak bysme měli jít.
K: Tak dopijem a dem.
M: To jste hráli včera ten mariáš celou dobu, co jsem byla pro Komára?
S: Mezi tím jsme i soutěžili.
O: Ale z té placky za frňákovník mám radost. V tu jsem nedoufal.
M: No, my jsme tu byli s Komárem včera docela dlouho.
K: No, jenom na dvě piva.
O: To se mě už dlouho nestalo, abych měl v neděli ještě dost peněz. To je tím, že se nešlo v sobotu do hospody.
K: To je tím, že je tady hospoda daleko.
O: No není to dál, než na Mustangách.
S: Jenže na Mustangách jsme v sobotu nikdy nešli do hospody pěšky, ale vždycky nás někdo vzal do auta.
M: Ale mají tady pěknou kroniku. Nemají tam vlepovaný jednotlivý fotky, ale vždycky celou stránku s fotkami a někde i celý zápis psaný na počítači.
M: To jsem zvědavá, jak ten Tomáš zvládne ty taneční.
K: Jaký taneční?
M: My chodíme se Sokolíkem do tanečních.
K: Už zase?
S: Ne, ještě pořád.
K: Tak to nechápu.
O: Tak ten zápis si ve vlaku přečtu.
M: Mám tu plachtu nějak doma sušit?
S: Nemusíš.
O: Ale bacha, už se začíná rozlepovat.
S: Tak až se rozlepí, tak koupíme novou.
O: Ale na jaře uděláme podlahu.
K: No jo, ale víš co. Letos jsme už udělali střechu.
O: Ale ty okna jsou největší problém. Tama moc táhne. Dveře jsou v pohodě. Tam ten koberec docela stačí.
S: Největší problém je koupě pozemku.
M: Tak co Komáre, koupíš si na zimu konečně pořádnej spacák?
K: Ten můj je ještě dobrej a nejsou peníze. Teď musím splácet byt.
O: Ale v noci jsme vás pěkně vzbudil.
K: No nejdřív si lezl přes nás a potom ještě přes Sokolíka.
S: Jdeme, nebo nám to ujede.
K: Pojď, hele už jsme sbalení.
S: No jo, tak už mlč ať můžu přestat psát….
S tímto jsme odkráčeli na vlak, celí smutní z toho, že nádherný víkend končí.
Ještě zaznamenám pro příští věky výroky některých kamarádů:
Trampi jsou vlastně hrozní kýčaři. No všichni jsme velcí romantici a všichni pořád čumíme na západ slunce a to je vlastně hrozný kýč. Takže jsme kýčaři.
Mám nápad. Nebudeme posouvat čas jednou za půl roku o hodinu, ale mohli bysme vždycky v neděli o půlnoci posunou čas o den zpátky na sobotu. No a aby tam ten den nechyběl, tak pak vždycky přeskočíme pondělí a začneme týden rovnou úterkem.
Su bez ženské, táta mě bude muset koupit kytaru.
Velká dává a flek na sedmu.
Zar váží 90 kilo a Želva ho chtěla vyměnit za mě. Je to dobrý, osada mě nedala. Uvidíme, co řeknou za pár let.
Takže jak jsem sliboval na začátku, byl to úplně obyčejný potlach jako desítky jiných. A přesto to byl nádherný víkend plný emocí a prožitků. Osado i ostatní kamarádi, jsem moc rád za to, že vás mám.
Autor: Sokolík