Po víkendu stráveném na Muflonech, jsme v neděli zamířili s Onáskem a Sokolíkem na flek v Čermákovicích, kde se měl o příštím víkendu konat druhý výroční oheň této osady.
Ještě předtím než jsme dorazili na místo, tak Onásek přestoupil na autobus zpátky do Brna a za námi se měl vrátit až ve středu.
Když jsme konečně dorazili na flek, tak nás zaplavil pocit bezstarostnosti, ale jen pocit, protože během následujícího týdne nás čekalo spoustu práce. Po nabytí trochy energie, jsme se pustili do práce. Prvně jsme uklidili Oťáskův mobil, který mu vypadl v autě, když spěchal na autobus. Pak následovalo sušení spacáků, který byli ještě mokrý z minulé noci na Muflonech. Jak pomalu schli tak se nám podařilo uvařit i nějakou baštu, aby nás hlad neskolil pak při té práci.
V pondělí jsme do toho spadli ale pořádně!! Já musela nanosit spoustu šáší, uvařit, uklidit a občas pomoct Sokolíkovi, který taky vůbec nezahálel. Musel nařezat spoustu dřeva, postavit hranici, udělat fagule a ještě spoustu dalších důležitých věcí, které k tomu všemu patří. Tak to probíhalo až do středy, kdy jsme si udělali odpočinkovéj den. Ale mimo toho že jsme se váleli a opalovali , vzniklo i molo, bar, nebo i malá předzahrádka u boudy.
Večer se pak k nám přidal Onásek, který dojel autobusem a už společně jsme si zašli do hospůdky v Tulešicích.
Ve čtvrtek přípravy na oheň vrcholili. Naštěstí se nám podařilo všechno dodělat a tak v pátek jsme už jen dopracovávali maličkosti. Odpoledne dojel Komár s malým a to byla předzvěst brzkého odchodu do hospody, kde to mělo všechno brzo vypuknout.
Když jsme kolem šesté došli do Tulešic už tam čekalo pár kamarádů u provizorně daného stolu na chodbě. Během večera jsme se všichni přesunuli ven na vzduch a kolem desáté, kdy se uvolnila část hospody, jsme se opět stěhovali. Nám to ovšem nevadilo. Hrát a zpívat se dá všude. Já brzo odešla s Waltrem na flek, ale zábava nekončila, tomu nasvědčují i fotky.
V sobotu ráno samozřejmě nechyběl obchůdek, kde jsme čekali na pozdě příchozí. Odpoledne pak proběhli jak tradiční tak i jiné soutěže, mezi něž patří např. Rumachcu běh, ale taky hod nožem, střelba atd… Nesoutěžící se samozřejmě taky nenudili. Někteří seděli u ohně a vařili dlabanec, nebo poslouchali hrající kamarády. Také během dne, pouze pro pár vyvolených, probíhal tzv. „běh“ to spočívalo v tom že ruku v ruce všichni vyběhli k Elajdě do stanu , kde se každý podle své libosti obsloužil. Podle toho všichni, včetně mě, vypadali. A tak večer na sebe nenechal dlouho čekat! Po setmění se zapálil oheň na který se došlo podívat i pár místních. Jakmile oheň ozářil okolí, tak následoval přijímání nových osadníků do osady. A týkalo se to právě mě a Onáska. Zbytek večera se nechal zábavě volný průběh, takže si určitě každý přišel na své.
Chladné ráno jsme pak přivítali společnou snídaní, při které nám kamarádi nejenom hráli, ale našel se i nějaký zpěvák . Ráno vystřídalo poledne a to se přelnulo k odpoledni my se museli rozloučit. Pár zbylých kamarádů, kteří čekali na autobus, zůstalo na fleku s Onáskem, který měl při odchodu zamčít boudu. Jak jsme se později dověděli tak všechno zdárně dopadlo a my mohli vzpomínat jen na krásné zážitky.
Autor: Mája