Celý týden jsme různě polemizovali, kam vlastně o víkendu pojedeme. Jestli do Čermákovic nebo na oslavu na Hranáč. Nakonec jsme rozhodli, a myslím, že správně, že pojedeme do Blanska na Samorosty.
Vyrazili jsme tam sice až v sobotu, protože v pátek jsme měli každý jiný program a já v sobotu ještě musela do práce. Tak jsme se Sokolíkem domluvili, že se sejdeme v jednu na Hlavasu. Já musela ještě odevzdat Farinu, ale všechno jsem krásně stihla. Vlakem jsme se pak dostali až do Blanska, kde nás ještě čekal obrovskej kopec do Hořic. K našemu údivu jsme ho zvládli docela hbitě. Minule nám dal docela zabrat. Dokonce jsme trefili i správnou cestu až k hospůdce kousek za Hořicema, kde normálně bývá výchozí bod k fleku. Bohužel tam nikdo nebyl a tak jsme si dali jen Kofču a zamířili k cíli.
Z hospody jsme se vydali správnou cestou a dokonce jsme i správně odbočili. Dál to však bylo horší!! Po cestě jsme pak minuli ještě jednu odbočku, u které jsme si říkali, že to ta správná není. Další jsme to už nevydrželi a zahli! Po pár metrech se nám přestala být povědomá, ale přesto jsme pokračovali. Nakonec jsme tam zabloudili! A když jsme potkali konečně nějakou živou duši, tak ta vůbec nic netušila! Ještě chvilku jsme tam bloumali sem, tam a nakonec jsme se rozhodli, že se rači vrátíme a někomu zavoláme. Když už jsme stáli na naší známé cestě tak Sokolík vytáhl mobila a začal projíždět seznam. Jako první nás napadli Flintovci, ale nikdo to nezvedal. Tak dál! Pak Kari. Ten to sice zvedl, ale moc nám to nepomohlo! Na otázku: „kde seš?“, nám přišla odpověď: „Bloudím už půl hodiny na Medníku“. Byli jsme docela rádi, že v tom nejsme sami. Tak jsme si dali sraz v hospodě. Nakonec jsme volali Krtečkovi a ten nakonec slíbil, že pro nás dojde. Stejně to dopadlo jinak! Místo toho pro nás poslal auto s řidičem, který vlastně ani nevěděl pro koho jede. Když jsme řekli, že nakonec my, oslovil Kari Sokolíka a v tom řidič spustil! Ty seš Sokolík! Mě poslali pro tebe! Tak jsme frčeli na flek. Tam se už všichni na náš ukor bavili.
Já pak jen čirou náhodou během čtvrt hodiny vyhrála placku za uzlování, ale jinak jsme žádný soutěže nestihli. Potom už jsme jen klábosili s ostatníma a čekali na zapálení. To proběhlo v klidu a všichni se pak mohli soustředit na večerní soutěže. Během noci se k nám však doneslo že Rohlík naboural do stromu. Ráno se pak všichni koukali na to dílo zkázy. Naštěstí se nikomu nic vážnýho nestalo. Akorát to auto!!
V neděli jsme si pak kolem poledne sbalili ale odcházeli jsme až mezi posledníma. V hospodě jsme se pak rozhodli, že dojdeme pěšky do Blanska a pak vlakem. Během chvilky se to pak změnilo, ale i to nevyšlo a nakonec jsme jeli s Krtečkem až do Brna autem.
Autor: Mája