Toulavá srdce! Jedná se snad už o tradiční akci, která se vždy povede a to nezávisle na počasí. I když zvadlo jsme na ně ještě nedostali, tak Onásek tu je po čtvrté a my se Sokolíkem po třetí. Jak jsme se na tuto akci těšili jsme dokonce vyjeli už dřívějším vlakem. Dokonce s náma měl jet Lišák s Katkou, ale ti jako obvykle nestíhali. My naštěstí všechno stíhali a tak nám to i krásně navazovalo v Blansku.
Tím pádem jsme do Houska dorazili docela brzo. Hned jsme se samozřejmě museli zajít se občerstvit do hospůdky, ale dali jsme si fakt jen jedno. Cesta na flek nám uběhla docela rychle. Vždycky když jdem tam, tak je kratší, než když jdem nazpátek. Čím to asi bude? Snad poprvé se nám povedlo dojít na tento flek ještě za světla abychom si stihli ještě postavit bydlení. Tentokrát jsme si ani nevzali stany, ale Sokolík koupil plachtu, pod kterou se všichni v pohodě vejdeme. Stavba proběhla docela rychle a tak jsme se ještě porozhlédli kolem a zamířili zpátky do hospody.
Došli jsme tam docela brzy, ale během večera se to naplnilo. Dokonce i Lišáci zvládli dojet! Večer byl jako vždy velmi příjemný. Sešlo se tu spoustu kytar, basa a i jedno banjo, takže se vyžili snad všichni. Když už se všichni začali pomaličku vytrácet, tak jsme šli i my, ale konec to určitě nebyl i když já s Lenkou šli spát hned po příchodu. Sokolík s Onáskem se šli ještě podívat k užitkáču, u kterýho se sešlo pár lidiček.
Ráno, když jsme se konečně vyhrabali ze spacáků a dali si snídani, jsme pomaličku vyrazili mezi ostatní kamarády. Ráno se nikdy nic neděje a tak jsme jen kecali u užitkáče, kde se postupně všichni trempíci vystřídali. Někteří se pak vydali na procházku, protože počasí se fakt vydařilo. Nás čekala taky procházka, ale až pozdějc a to přímo do hospody. Onásek se tam už vydal o chvilku dřív s Buckem a tak když jsme tam přišli my, už do sebe lili pivo! Za chvilku po našem příchodu jsme mohli i dovnitř a tak si kluci sedli bokem a začali hrát mariáš. Samozřejmě my jsme taky nezaháleli a vytáhli kostky. Dokonce i George se k nám přidal. Jednu hru se nám nepodařilo dohrát ani do dvou, kdy jsme se vydali na flek, zahrát si nějaký soutěže.
Byli tam soutěže jako vrh koulí, pak trojboj (hod nožem, sekerou, oštěpem), nebyl tu Komár takže v těchto soutěžích jsme neuspěly. Nakonec nemohl chybět Alcatraz, ve kterým kupodivu vyhrála Lenka, která byla na Toulavejch poprvé a tak nevěděla o co de.
Když už byli soutěže za náma, tak zbyla jen chvilička, která nás dělila od zapálení ohně, kterej málem Lenku převyšoval.
Konečně přišel ten správný okamžik k zapálení ohně. Museli jsme stát docela daleko, protože horko bylo fakt hrozný. Po rozhoření ohně začali hrát Sokolík s Onáskem a Lišákem Vlajku a potom i dál pokračovali i v tzv. kulturních vložkách mezi večerníma soutěžema, ve kterých si i trochu zabojovali. Jakmile soutěže skončili, tak samozřejmě už se každej musel bavit po svým a tak nastoupili kytaristi a o zábavu nebylo nouze! Dokonce i já jsem vydržela být vzhůru až do čtyř a to je už co říct. Podle toho taky naše probuzení vypadalo!
Hlavu ze spacáků jsme vystrčili až kolem jedenácté a chvilku nám i trvalo, než jsme vůbec vylezli. Jelikož v ten okamžik hodina už pokročila a my jsme se předem dohodli, že pojedem tím dřívějším autobusem, tak sme se hned po snídani sbalili a vydali se do hospůdky v Housku aspoň na to kafíčko.
Odjezd autobusu se obešel bez loučení, avšak jízda pak stála za to! Mě se dělalo špatně, Onásek chtěl spát a tak aby jsme všechno zažehnali vytáhl Sokolík karty. Ale stejně pomohlo až vystoupení z autobusu. V Blansku nám potom hned navazoval vlak a tak jsme i celkem brzo byli doma. KONEC….
Autor: Mája