Většinou na Mustangy vyrážíme už ve čtvrtek, ale tentokrát nám to bohužel nevyšlo a tak vyrážíme až v pátek odpoledne. Já se Sokolíkem jsme statečně vyrazili na kolech. Já to bohužel po pár kilometrech vzdala a vrátila se domů ale Sokolík zdárně dojel až tam. Mě společně s Onáskem, který končil v práci až pozdě, dovezl nás do hospody v Račicích jeden jeho kamarád. Naštěstí jsme nepřišli o moc.
Hospodě se zábava rozjela nejenom v hospodě ale i vzadu na zahrádce. Tam se všichni dostatečně ohřívali zevnitř grogem, protože venku byla fakt zima. Když už nakonec všechny vyhodily tak pak ještě někteří pokračovali u užitkáče.
Sobota ráno nás přivítala slunečným a teplým počasím a tak všichni měli spoustu elánu. U Mackova výčepu se samozřejmě dalo jako vždy velmi dostatečně občerstvit a tak kytaristi záhy vytahovali své hudební nástroje. Uvolněná zábava pak probíhala až do vyhlášení soutěží, které jsme si ze Sokolíkem úspěšně vyzkoušeli. Onásek skoro všechny soutěžně po našem neúspěšném buzení prospal. Samozřejmě nám pak nadal jakože jsme ho nevzbudili. Převážná část soutěží byla určená spíš pro naše silnější protějšky avšak i něžné pohlaví se nenechalo zahanbit. Takže začínalo se hodem kamene do dálky. (teda jestli se tomu muže říkat hod). Pak následovala lanová lávka a po ní vrhání nožů. Všechno uzavírala hlavní soutěž která nesmí nikdy chybět. Sokolík však nezaváhal a šel lovit do potoka i v teniskách, který pak docela dlouho sušil. Naštěstí že tam měl ty kanady! Po skončení této hlavní soutěže se pak jen čekalo na západ slunce. Někteří si jej zpříjemnili posilujícím spánkem jiní si udělali nějakou baštu, ale byli tu i tací kteří měli dost sil na boj s mečem.
Jen co si všichni patřičně posilnili se začalo stmívat a tak následovalo zapálení ohně. Po zahrátí vlajky se všichni začali soustředit na večerní soutěže. A co pak bylo? Samozřejmě volná zábava kde si každý užil polibosti jak hraní tak i zpěvu případně někdo si jen tak popovídal se sousedem.
Neděle ráno, kdy už slavnostní chvíle sobotního večera byla ta tam, si všichni vyměnili své zážitky ze včerejška, někomu se občas muselo něco připomenout, ale jinak vládla i diky počasí, který se tentokrát vydrželo, skvělá nálada. Ještě se trochu zahrálo na kytary a pak jen zbylo si sbalit a vydat se zpátky do Račic a počkat na autobus domů. Sokolík samozřejmě musel trochu šlápnout do pedálů a tak nešel ani do hospody a šlapal přímo domů. My jsme sice museli počkat na autobus, ale to rozloučení pak stálo taky za to!
Autor: Mája