Letos jsme jeli ve výrazně menším počtu než loni. Z Brna jsme v neději ráno vyrazili jen my s Lenkou a Lišáci a z Vyškova Buckovci a Čancar s Merlinem. Zábava ve vlaku byla jako vždycky fajn. Pilo se, hrálo na kytary, no prostě pohoda. V Českých Budějovicích jsme měli půl hodinu na přestup na courák na Rybník a odtud navazoval spoj do Vyššího Brodu - zastávka Klášter.
Tam na nás čekali Mackovci. Teda popravdě řečeno byli někde v háji, tak jsme ubytovali a najedli a šli si chvilku odpočinout, protože stejně pršelo a nebylo co dělat. Když jsem se večer vzbudili, zjistili jsme, že Buck s Čancarem vyžrali půlku kanistru vína. Obsadili jsme kiosek a ještě dlouho po brzké zavíračce hráli na kytary a zpívali.
Ráno jsem vstal právě ve chvíli, kdy otvíral kiosek a tak jsme zašli na snídani. Bylo docela teplo, takže pivo k snídani nebylo úplně od věci. Posléze jsme nafasovali lodě a sbalili věci. Na vodu jsme vypluli v krásné půl dvanácté. Vypadalo to, že největší zábavu nám bude poskytovat Macková s Romanem, protože se ze začátku vody točili víc na místě než jeli dopředu. I když jsme se od srdce bavili, tak jsme si všichni vzpomněli na svoje stejné začátky.
První jez U Bílého mlýna jsme dali všichni v pohodě. Kousek za jezem se úspěšně cvakl na voleju Macek s Merlinem, když si chtěli zastavit na kouřovou. Macková před nimi se jenom smála. Teda smála obě dvě vteřiny, než se cvakla taky. To jsem se koupal poprvé, když jsem jim chytal loď a všechny věci, které nechali plavat po proudu. Byla docela zima.
Následoval další jez v Herbertově (Horní mlýn), kde do loňska bývala dřevěná lávka, po které se to většinou pro nedostatek vody sjet stejně nedalo. Všichni koníčkovali, jen my statečně sjížděli nesjízdný jez a dole jsme se řádně cvakli. Nebo spíš jsme se prostě zabořili jako ponorka pod vodu. Bylo to dost nepříjemné, protože jsme skoro deset minut nemohli dostat loď v silném proudu na souš. A samozřejmě všichni byli na druhém břehu řeky, takže nám ani neměli jak pomoct. Naštěstí přijela další várka lodí a ti nám přiběhli na pomoc. Pak jsme ještě vytáhli další tři cvaknuté lodě, které se pokusili tento nesjízdný jez sjet a vyrazili jsme jako poslední od nás dál. Po asi padesáti metrech se v tom silném proudu cvakla nepříjemně i Macková. Úspěšně jsme se potom všichni sešli u Veverek na čaj a svařák. Poté jsme dojeli do Rožmberku, kde jsme se stavili na obědě. U Fíka jsme se letos ani nestavili a docela k večeru jsme dojeli na Pískárnu. Mezi tím ještě Lišák běžel asi kilometr proti proudu pro zapomenutý batoh se všemi doklady a penězi, stejně jako Renča, která se jinde takhle vracela pro sluneční brýle. Lišáci se pro změnu cvakli při parkování na Pískárně. Macek tam měl taky na mále, ale naštěstí to ustál.
Rozložili jsme stany a klasicky obsadili kiosek. Byli jsme docela utahaní a tak se ani nehrálo, akorát Lišáci nachystali oheň a šli jsme brzo spát. Nutno zaznamenat příhodu, kdy Buck dvakrát za noc vyhazoval ze svého stanu totálně šrotového kluka, který se mocí mermo hádal o tom, že je ten stan jeho. Nepochodil, ale ani nepřišel kupodivu k úrazu.
Ráno bylo konečně pěkné počasí. Kolem poledně jsme se odtrhli z kiosku a vyrazili na vodu. Protože letos bylo opravdu hodně vody, tak i papírny Spolí tekli docela rychle, takže jsme je přesoulodili za chvilku. Všichni jsme úspěšně zvládli retardérku Větřní (Pečkovský mlýn) a pokračovali na Krumlov. Jen Merlin nějak nerozdejchal včerejší několikeré cvaknutí a zimu a jel raději autobusem. Míjel nás zrovna, když jsme úspěšně projeli Papouščí skálu. Letos to po loňském strachu zkusil i Buck a se zlou se potázal. Cvakli se a pěkně je to pomlátilo po kamenech. Tentokrát jsem lovil uplavanou loď pro změnu jim. Po Papouščí skále nás už čekal pohodový úsek až do Nového Spolí a Krumlova.
Tak jsme zakempovovali a vyrazili do Krumlova do pivovarské hospody na jídlo. Porce byli letos nějaké malé, zato šenkýřka byla velmi veselá a dovádívá. Dozvěděl jsem se, že točená limonáda, které se u nás říká „brča“ se v jižních Čechách označuje „žbrbla“.
Večer jsme brnkali u stanu při svíčkách a pak zašli před zavíračkou na chvíli do kiosku na čaj (s rumem).
Ve středu nás čekal nejlepší úsek a tím byl Český Krumlov. Hned první jez na Rechlích, který byl doposud vždycky nesjízdný a sjel ho loni akorát omylem a nedobrovolně George, se dal docela v pohodě sjel z levé strany. Většina ostatních přenášela lodě, ale my s Čancarem jsme ho z lenosti raději dali a vyrazili na Liru.
Krásně vřela, až jsem měl místy nepříjemné pocity. Když jsem ji skočili ocitli jsme se v pěně asi půl metru pod okolní vodou odtud jsme se rychle vypádlovali ven. Nabrali jsme trochu vody, ale bezpečně jsem za Lirou přistáli, vysušili loď a jeli dál.
Následovala jednoduchá retardérka Mrázkův mlýn, kde snad nebylo co pokazit a už jsme jeli na Jelení lávku. Lenka trochu protestovala. Nejdřív, že nepojede, potom, že aspoň vyložíme věci z lodi. Nechal jsem se ukecat a vyložili jsme aspoň kytaru a foťák s penězma.
Na jezu stál nějaký učitel , tak nám poradil, že máme jet středem. Dojeli jsme dolů, kde jsme doslova narazili na půlmetrovou vlnu, která nás kopla zpátky a vlila se nám do lodi. Nedali jsme se odradit, vylili vodu, vyložili bagáž a šli jsme na to podruhé. Dopadlo to úplně stejně. Kdo hádá, že jsme do toho šli znovu, hádá dobře. Do třetice jsem už nejeli středem, ale zkusili jsme rozumnější cestu vlevo. Nabrali jsme trochu vody, ale bravurně jsme projeli a přistáli.
Za Krumlovem jsme potkali u pivovaru v kiosku Bucka, tak jsem se šli občerstvit a vyrazili jsme směr Zlatá koruna. Cesta byla docela fajn a rychle ubíhala. Před kempem háčka pěkně nahodila ještě poslední retardérka a už jsme kempovali.
Vyběhli jsme si něco koupit do obchodu, já si pak šel zdřímnout a večer se pilo a hrálo u ohně.
Vyrazili jsem docela brzo, protože jsme se těšili na placky. Na maringotku jsme dojeli během chvíle. Dali jsem si oblíbený „Vítr z Koští“, který se skládá z velké Zelené s trochou Alpy a nadlábli jsem se plackama. Pak jsem dojeli na Dívčí kameny, kde nás opustili Lišáci, kteří spěchali domů. My jsme rozbili stany, posbírali lodě a vyrazili je vrátit do Boršova. Lenka svážela sama loď Lišákům a Merlin si to pro změnu poprvé sám zkusil na Helenině lodi. Já jsem zvolil strategii mrtvého brouka a v peřejkách jsem ležel na dně lodi a nechal se traverzovat proudem Vltavy.
V Boršově jsem se najedli, vrátili lodě a vyrazili na vlak na Třísova a pak na Dívčí kameny. Tam, když zavřeli kiosek, jsme vybrali hodně hořící oheň, tří fajn lidí odněkud od Prahy a jali se s Lahví meruňky a kytarou družit. Brzy však došlo něco k pití atak jsme postupně šli spát.
Docela jsem si pospali, sbalili se a vyrazili na vlak a domů všichni jsme byli dost utahaní, tak cesta domů probíhala klidně.
Už dvakrát jsme si s Onáskem říkali, že by stálo za to vědět, kolik jsme toho za celou Vltavu vypili. Všem to samozřejmě spočítat nemůžu, ale vedl jsem tedy alespoň sobě podrobnou statistiku a tady jsou výsledky:
| neděle | pondělí | úterý | středa | čtvrtek | celkem | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Pivo | 8 | 5 | 9 | 10 | 11 | 43 |
| Rum | 5 | 3 | 3 | - | - | 11 |
| Zelená | 1 | - | 1 | 4 | 3 | 9 |
| Víno | 3 | 1 | 1 | 3 | 1 | 9 |
Dále ze statistiky vyplívá, že začátkem týdne byla opravdu zima, což je vidět hlavně na pondělí. Jinak zdaleka nebylo takové horko, jako v předchozích dvou letech, takže myslím, že se toho před tím vypilo daleko víc.
Jinak byla Vltava super. I to, že nás bylo míň nakonec vůbec nevadilo, protože jsem se aspoň jednodušeji na všem dohodli. Teď se už jen naskýtá otázka, co pojedeme příští rok. Zase Vltavu, nebo už konečně něco jiného?
Autor: Sokolík