Do Kyjova jsme přijeli kolem třetí hodiny. Zaparkovali jsme auto a šli rekognoskovat terén. Prošli jsme se po náměstí, koupili si točenou zmrzlinu, zjistili jsme, kde je letní kino i koupaliště. Hodinu před začátkem festivalu bylo ještě hlediště prázdné, ale stánky s občerstvením se již začínali starat o první návštěvníky. Dali jsme si tedy něco na občerstvení a potkali Lucku Faltýnkovou s Želwou. V pět hodin měl festival vypuknout a tak jsme si našli pěkné místo ve stínu na trávníku, kam jsme se volně rozložili na celtu.
Festival zahájili Daliboři v Čechách. Jedná se o kapelu rodiny Cidlinských, sestávající se z otce a dvou synů. Dalibor st. hrál na kytaru zpíval. Dalibor ml. hrál výborně na housle a basu. Druhý syn zvládal výborně klávesy a banjo. Už při tomto prvním výborném výstupu jsem se ujistil, že strávíme večer obklopeni skvělých hudebníků, kteří umí dělat výbornou muziku a že všichni ti, kteří zůstali doma přišli o moc.
Dalibory vystřídala pardubická skupina Poupata, jejíž základ tvoří pro změnu dvě muzikantské rodiny. Poupata ve mě již tolik překvapení nevyvolala, protože Mája je několik dní předem neustále opěvovala a tak jsem byl na výbornou muziku připraven.
Poupata vystřídal Jindra Kejak. Pokud mě paměť neklame, tak to byl jediný účinkující, se kterým nezpívala žádna žena. Jeho písničky se mi velmi líbili a dokonce jsem zjistil, že některé asi znám z rádia. Vzhledem k tomu, že měří kolem dvou metrů a nevypadá, že by vážil pod metrák, je ji jeho hlas velmi sytý a hutný.
Po tomto vystoupení následoval přípitek na oslavu festivalu. Připíjelo se, jak jinak, než místní bílým vínem.
Následovalo vystoupení dětské skupiny Rovnátka jež vystřídala Lucka Faltýnková. Od Lucky jsem slyšel mimo čtyři již známé písničky i dvě nové. Lucka pochopitelně sršela na pódiu vtipem, byť její humor byl místy dosti černý. Předvedla výborný výkon.
Následovala skupina Jarret, kterou na začátku provázeli drobné technické problémy, které však nepoznamenali skvělý výkon této skupiny.
V devět hodin následovalo americké trio Lenka Slabá, Susan Crowe a Katherine Wheatley. Byť hráli taky krásně, musím připustit, že jsem se už těšil na další výstup a na jejich hudbu se moc nesoustředil.
Po desáté hodině přišel zlatý hřeb večera. Na pódium nastoupil Žalman a spol. Jak kapelní archivář Petr Novotný zaznamenal, byl toto jejich 700 koncert v tomto seskupení, což si zasloužilo nejen velký potlesk, ale hlavně další přípitek. Odehráli všechny jejich největší hity a devadesát minut, které na pódiu strávili utekli neuvěřitelnou rychlostí. Jejich poslední dva přídavky zazpívali společně se skupinou Poupata.
Po krátké pauze pro výměnu nástrojů je vystřídala skupina Hradišťan, která se rozhodně ve stínu Žalmanova úspěchu neztratila. Jejich úžasná cimbálovka nenechala jediné ucho klidné. Závěrem zahráli poslední dobou notoricky známou Modlitbu pro vodu, kterou jsme si s nimi zazpívali.
Posledním účinkujícím byl František Nedvěd a Druhé podání. Ač jsem doposud hýřil superlativy, tak v tuto chvíli musím bohužel skončit. Kapela si nachystala aparaturu a když se rozezněli první tóny, přišel na podium onen slavný František. Docela mě překvapila i přízeň diváků, kterou jsem v marně hledal. Hrál na střídačku svoje nové písničky a i pěkné písničky starší. Kapela hrála dobře, ale samotný František s kytarou pouze přizvukoval. Jeho zpěv na živo mě dost zklamal. Jeho artikulace je dost špatná a místy mu bylo i dost špatně rozumět. Marně jsem přemýšlel, co na něm moderátor Václav Souček tak chválil.
A jestli mě něco na podiu opravdu zklamalo, tak to byl právě tento moderátor Václav Souček. Osobně chápu, že ne každý umí dobře mluvit a ovládá správně češtinu, ale jsem přesvědčen, že pokud si za to někdo nechá zaplatit, tak by to umět měl. Některé jeho myšlenkové pochody mě zůstali doteď utajeny. Absolutně nechápu, co chtěl říci třeba větou, kterou uvedl Lucku Faltýnkovou, když řekl: „Když Lucka spustí, to je jako když pustíte hydrant.“
Závěrem musím smeknout před mistrem zvukařem Zbyňkem Křížem, který celý festival výborně zvučil.
Ve dvě hodiny festival skončil a my se vydali směrem k domovu.
Autor: Sokolík