V pátek jsme se Sokolíkem vyrazily směr Ivančice a už n nádraží se setkáváme s dalšími kamarády. Už ve vlaku vytáhl Sokolík kytaru a víkend se začal slibně vyvíjet. V Ivančicích na nás čekala spojka, která nás dovedla do hospůdky, kde se měly postupně všichni slízt.
K našemu úžasu jsme tam byli první. Když jsme začínaly myslet, že budem jediní, tak se konečně objevili další kamarádi a začalo se hrát, zpívat, pít atd… Ještě než se setmělo jsem si šla rozdělat bivak.
Nadlábla sem se a vydala jsem se zpátky do hospody, kde Tarni pořádali menší Country bál. Hned u vchodu po zaplacení vstupného mi dali vstupenku s tombolou a vysvětlením co znamená slovo TARN.
Super atmosféra obklopovala stolky plné karet a bavících se hráčů. Za pár minut se však vše změnilo. Začala hrát hudba, tanečníci se hrnuli na parket, což jsme taky využily. Byli tu i ukázky country tanců a přichystané soutěže prapodivných názvů, kde všichni účastníci vyhrávali panáka. Jako zpestření večera proběhlo měření hluku, což překvapilo hodně lidí. Konec večera zakončilo losování tomboly.
Odchod na flek se neobešel bez zranění a jeden náš kamarád skončil v nemocnici s vykloubeným kolenem. To jsme se však dozvěděly až ráno, kdy to proběhlo jako žhavá novinka. Zbytek dopoledne proběhl pln dobré nálady, hudby a zajímavých historek.
Jelikož bylo horko začali jsme doplňovat tekutiny, kvůli odpoledním soutěžím, které převážně proběhly na menší obchůzce po zdejších rozhlednách.
Když jsme unavení a zmožení vedrem přišli zpět čekalo nás nejen občerstvení, ale i zpráva že náš raněný kamarád si přece jenom nenechá oheň ujít a dokulhá se i se zraněnou nohou. Těsně před zapálením dojelo ještě pár kamarádů a mohlo se začít.
Když oheň vzplál proběhla soutěž ve vtipném vyprávění a pak se už jen hrálo, pilo a zpívalo až do pozdní deštivé noci.
Vlažné nedělní ráno proběhlo v duchu balení a loučení. Samozřejmě nechybělo i hraní a zpívání, které pokračovalo i ve vlaku cestou domů.
Autor: Mája