V neděli odpoledne jsme vyrazili na vlak, ve kterém na nás čekala T.O. Černý mustang. Večer jsme přijeli do Vyššího brodu, kde jsme za zvuku kytary strávili večer.
V pondělí ráno jsme si nafasovali lodě a proběhl křest nových vodáků. Vyrazili jsme. První jez u Vyššího mlýna všichni přenášeli lodě. Máma jet nechtěla a tak jsme si ho s Onáskem sjeli jen my a piráti. Před jezem na úplném oleji se udělala Ožralá piraňa. Ze břehu jsme provedli vzorový zásah pobřežní hlídky a skočili jsme okamžitě pro kytaru. Další jez byl Horní mlýn. Ten byl nesjízdný a tak jsme museli stahovat lodě po dřevěné lávce. Dál nás čekal Dolní mlýn, který byl rozestavěný a údajně nesjízdný. Máma se již osmělila o společně jsme ho bravurně jako první sjeli. Za námi ho ještě sjelo pár lodí a pak se cvakl Georgie, pak my při druhé jízdě a za námi ještě Rosnička. Dojeli jsme na Pískárnu, kde jsme asi v sedm večer zakotvili.
V úterý jsme vyjeli kolem desáté hodiny projeli jsme bez úhony Pečkovský mlýn a Konopu a i přes samé soulodění jsme v celku brzy zakotvili před Krumlovem. Vydali jsme se na prohlídku Krumlova, navštívili muzeum voskových figurín a hlavně pivovarskou hospodu.
Ve středu jsme nezvládli návštěvu Grafitových dolů, ale zato jsme prošli zámeckou zahradou a prohlédli si otočné divadlo. Kolem druhé jsme vyrazili dál. Jez na Čechlích jsme museli přenést. Projeli jsme bez větších problémů Liru, sjeli retardér u Mrázkova mlýna a mířili s nadšením na Jelení lávku. Tu projel pouze Čancar. My jsme to zkoušeli třikrát a nedařilo se, až nakonec jsme to zvládli s Mexičanama na jejich nafukovací lodi. Pak jsme soulodili až do Zlaté koruny, kde jsme sjili jednoduchý retardér a ubytovali se v kempu. Tady jsme díky naší osadě a T.S. Oťáskovi rozdělali konečně oheň a slavili u kytar poslední večer na vodě.
Ve čtvrtek někteří stávali s nevolí, ale nakonec jsme vcelku brzo vyrazili. Čekala nás docela dlouhá cesta a taky jsme spěchali. Stavili jsme se u maringotky na placky a domluvili si tam na příští rok spaní. Na další zastávce jsme spáchali vodní bitvu proti pirátlm a zbytku světa sáčky naplněnými vodou. Jez u Rybů jsme málem přejeli bez povšimnutí. Pak ještě olej k Zátkovu mlýnu, přenést lodě. Na posledních 200 metrů jsme si s Mámou prohodili pozice a Máma si zkoušela, co je to být zadák. Byla to docela legrace. Do Boršova jsme přijeli dost brzo a tak jsme si dali oběd a všichni ve stínu usnuli. Ve čtyři jsme vrátili lodě a přijel pro nás soukromý autobus, který nás odvezl do Brna.
My jsme s Onáskama obratem vyrazili do Čermákovic, kde jsme strávili konec týdne. Přijeli za námi Mexičani a Čancar, kterého jsme po několika hodinách s prasklým žaludečním vředem odvezli do nemocnice.
Voda byla výborná a příští rok jedeme s Mustangama určitě. Zatím se plánuje Ohře, ale já si myslím, že stejně zase pojedeme Vltavu.
Autor: Sokolík